Neduste se hněvem

Nedávno se mi během sezení jeden klient svěřil, že zejména v práci často zažívá okamžiky, kdy je úplně bez sebe, jak se dusí vztekem na někoho z kolegů, který něco pokazil. “Kdybych měl toho člověka po ruce, tak ho snad praštím,” povídá.  Návaly hněvu na něj přicházejí nečekaně, jako by bezdůvodně a kvůli maličkostem, způsobneým hloupostí nebo zbytečnou a kontraproduktivní iniciativou někoho jiného. Když se nad situací pak s odstupem racionálně zamyslí, konstatuje, že šlo o marginální věc. Ale v ten moment si nedokáže pomoci. 

Zní vám to povědomě? Ano, někdy jsme to zažili asi všichni a mnozí z nás to zažívají opakovaně.

Hněv je přitom jako jed. Buddhismus říká:  “Mít na někoho vztek, je to samé, jako pít jed, a myslet si, že umře někdo jiný.” Hněv je sice základní emocí, ale stojí nás spoustu energie. Často dlouho trvá, než hněvivá vlna přejde, nejsme schopni se třeba i několik hodin soustředit vůbec na nic, máme temno před očima, hyperventilujeme, jsme jako v paralýze … 

Faktem je, že v životě je obvykle jen velmi málo situací, kdy stojí za to dát hněvu volný průchod. Co tedy s tím: dobře funguje doslova se na chvíli zastavit. Pokud potřebujete někoho tzv. “seřvat”, můžete to udělat buď hned v afektu anebo také za chvíli, až trochu vychladnete. Jak budete vychládat, zkuste zhluboka dýchat (třeba do břicha). Když odezní první vlna hněvu, proberte si, jaké máte možnosti. Jako první se nabízí toho “troubu” opravdu spražit. Hm. Co z toho bude: ona nebo on budou v defenzivě, vám se neuleví a celé se to dál vyostří a bude komplikovat. 

Takže,  co tam máme dál? Jaká další reakce je možná? Třeba můžete zkusit celou věc trochu zlehčit, použít sarkasmus, ironii ale úplně nejlépe funguje použít čistý humor. A pokud opravdu potřebujete dát zpětnou vazbu, počkejte, až emoce opadnou. Můžete za vaším “troublemakerem” přijít  po pár hodinách nebo další den a s chladnou hlavou říci, že to a to se opravdu nepovedlo, způsobilo to hodně nepříjemností a bylo by vážně dobré, pokud by se podobné věci neopakovaly. Na závěr se třeba i zkuste zeptat, co může vy sami udělat pro to, aby se to už nedělo. Možná budete překvapeni tím, co se dovíte a jak společně snadno odstraníte další potenciální kolize.



Klára Gajdušková, MA ­ZnamyLekar.cz