Předsevzetími si na sebe pleteme bič

Přečtěte si rozhovor pro listopadový Blesk pro ženy
Zdena Lacková

Novoroční předsevzetí se leckdy plní težko. Podle psycholožky Kláry Gajduškové je dodržíme jedině s přesvědčením, že nám přinesou lepší život.

Proč chceme svůj život tak často měnit od nového roku?

Dávat si předsevzetí na nový rok je populární. Řekneme si, že začneme s čistým stolem a od letoška už to prostě budeme dělat jinak. Je možné, že se potřebujeme odrazit od určitého data, ale stejně tak to může být jen výmluva, když se nám nechce něco udělat hned.

Myslíte takové ty věčné začátky: „od prvního“ nekouřím, nejím sladké a tak dále?

Přesně tak. To se děje, když se člověk nechce něčeho vzdát, ale přitom si říká, že by to udělat měl. Pokud jsem pro změnu motivovaná, nemusím čekat, prostě ji udělám okamžitě. Mohu se rozhodnout, že teď hned přestávám kouřit. Proč to odkládat?

Podle některých odhadů čtyři lidé z pěti svá předsevzetí nesplní.

Když si dáme předsevzetí, pleteme si tak na sebe bič v podobě nějakého nároku, očekávání. A tomu zhusta nejsme schopni dostát. Čím víc novoročních předsevzetí uděláme, tím je větší pravděpodobnost, že to třeba už na konci ledna úplně vzdáme.

Kdy snáz zvládneme v novém začátku vytrvat?

Když se rozhodujeme pro nějakou změnu, ať už souvisí se zdravotním stavem, životním stylem, nebo s prací, je zásadní mít motivaci. Bez ní se nic měnit nedá. S motivací se do toho dejte hned, nečekejte na nový rok a nedávejte si spoustu předsevzetí naráz. Začněte tím, co je pro vás nejdůležitější. Když se nemůžete dívat na to, jak vám přetéká břicho z kalhot, tak si prostě ode dneška přestanete dávat dezert.

Jak si mohu třeba právě k okamžitému odmítnutí dezertů vytvořit motivaci?

Hodně dobře si rozmyslete, proč to chcete dělat. V odpovědi na otázku "proč" se ukrývá motivace. Třeba bych si to postavila tak, že se chci sama sobě líbit, chci se líbit i svému okolí, takže prostě přestanu jíst sladké. A mimo jiné i proto, že tím ozdravím svůj jídelníček. Někdy se stane, že dostanete špatné výsledky laboratorních testů a důvodem změny může být právě ohrožené zdraví. Prostě silnou motivací je, že chci žít lepší a zdravý život.

Neustálé odpírání mnozí nevydrží.

Ale to neznamená, že na sebe musíte být hrozně přísná a nemůžete si sem tam dát třeba makronku. Žádné předsevzetí by nemělo znamenat přechod od extrému do extrému, to je pak velmi obtížné dodržet.

Funguje předsevzetí: Udělám to kvůli Tobě?

Kdepak. Je nesmírně důležité, aby rozhodnutí bylo vaše. Uděláte to ne proto, že to chce někdo jiný. To, že omezíte sladkosti, přestanete kouřit nebo začnete chodit cvičit, děláte pro sebe!

Říká se, že člověk nejdřív musí udělat změny v hlavě, teprve pak v životním stylu.

Tady jsme u něčeho, čemu se říká vnitřní nastavení. Mnozí lidé mají problém se sebepřijetím, chovají se nějak proto, že by se tak chovat měli, vyžaduje to okolí nebo jsou tak stanoveny společenské normy. A málokdo má schopnost nebo i odvahu zamyslet se nad tím, jak to opravdu chce on, v čem mu je dobře. Klienti mi často říkají, že se jim nedaří žít podle sebe, že se někomu přizpůsobují a někomu podléhají.

Možná by toto mohlo být základním předsevzetím: začnu žít podle sebe?

Psychická pohoda opravdu spočívá v tom, jak jsem spokojená s tím, jak žiju. Nechávám si vnutit principy někoho jiného nebo žiju podle vlastních hodnot a je mi v tom dobře? Jestli jste tlustí a kouříte a je vám v tom dobře – pak z hlediska psychologa žijete správně. Když se v tom ovšem necítíte dobře, změňte to.

Při změnách k tomu lepšímu a vytouženému nám nemusí být moc dobře. Třeba když chybí nikotin nebo když strádáme při přechodu na menší porce jídla.

Nemusí to tak být. Třeba zjistíte, že se vám lépe dýchá, snáz se hýbete, že vám není cítit z úst, že okolí oceňuje, když ztrácíte nadbytečná kila. Během celé doby, kdy zavádíte změnu do života, je potřebné průhěžně hodnotit, jestli vám to dává to, co jste chtěli. A zda energie, kterou do toho investujete, je zúročená tím, že vám to přináší výhody. Když se cítíte dobře, je to ta nejlepší motivace v nastavené cestě pokračovat.

I tak jsme ale občas slabí, škobrtneme a předsevzetí na chvíli porušíme. Co pak?

Když se změnou potřebujete pomoc, tak své odhodlání zveřejněte, řekněte svému okolí, na čem pracujete. Třeba dejte vědět, že začínáte chodit pravidelně cvičit. Přátelé vás budou podporovat a současně vám poskytnou i takovou vlídnou kontrolu. Když to vědí, budete se i vy snažit před nimi neselhat.  Ale pozor, opět nesmíte jít do extrému: pravidlené cvičení nezmanená, že budete každý den v tělocvičně! Stačí dvakrát, třikrát týdně. A pokud někdy cvičit nepůjdete, protože jste měli moc práce, tak si to nevyčítejte. Řekněte si, že to prostě jeden týden nevyšlo a od příštího týdne zase najedete na naplánovaný režim.

Je pravda, že změny se nedělají dobře v zimě, protože jsou krátké dny, které zhoršují naši psychiku?

To jsme zase na začátku. Důležité je vědět, proč změnu děláte a musí to být vaše změna. Když na ni teď sílu nemáte, odložte ji a udělejte, až sílu mít budete. Pokud je to opravdu vaše rozhodnutí, pravděpodobně k tomu budete motivováni i v zimě. Odkládat něco na jaro mi připadá trochu jako výmluva. Snadno se následně najde něco, proč počkat do léta, pak do podzimu…

A co když si některé věci ke změnám nedokážu sama v hlavě srovnat?

Pak doporučuji vyhledat psychologa. Myslím si, že stejně, jako se staráme o své tělesné zdraví u lékařů, je dobré pečovat i o duši. Proč si nepromluvit o svém životě s někým nezávislým, kdo je na to vyškolený a rozumí tomu, co se odehrává a na první pohled není zřejmé?



Klára Gajdušková, MA ­ZnamyLekar.cz